Vlak


Free Web Hosting with Website Builder
Česká vlajka Globe icon Tento článek nepokrývá téma dostatečně z celosvětového hlediska.
Pravděpodobně se zabývá jen českým, jen evropským nebo jinak omezeným hlediskem nebo územím.

Pokuste se, prosíme, článek vylepšit a doplnit nebo k možnému zdokonalení přispět v diskusi.
Vlak vyjíždějící z tunelu

Vlak je jedno nebo několik pevně spojených vozidel, která se společně pohybují po železniční trati nebo jiné pevné dráze.

Obsah

Vlak podle drážních předpisů

Podle českých obecně závazných drážních předpisů je vlak skupina (souprava) spojených drážních vozidel (zpravidla kolejových), z nichž alespoň jedno je hnací respektive trakční, opatřená předepsanými návěstmi (např. začátek a konec vlaku) a vlakovým doprovodem (tzv. vlakové náležitosti) a jedoucí podle jízdního řádu nebo podle pokynů osoby odborně způsobilé k řízení drážní dopravy (například výpravčího nebo dispečera), nebo samostatné drážní vozidlo s vlastním pohonem (hnací nebo speciální). Tento pojem je v dopravním řádu drah (§ 1 písm. k) vyhl. 173/1995 Sb.) definován zejména pro kolejovou drážní dopravu (železnice včetně metra, tramvajová doprava), na trolejbusovou dopravu a lanové dráhy (pozemní, visuté kabinové) se však tato definice vztahuje teoreticky také. Termín se používá i například pro důlní a průmyslové dráhy, na které se Zákon o dráhách nevztahuje.

Vlak se rozlišuje od skupiny vozidel spojených a přemisťovaných při posunu nebo samostatně spouštěných vozidel bez vlastního pohonu. Souprava automatického metra bez vlakového doprovodu, o jakých se uvažuje pro linku D pražského metra, by do současné definice vlaku rovněž nespadala. U jiných druhů dopravy se v obdobném významu používají termíny jízdní souprava nebo potahové vozidlo, v přeneseném významu se však někdy obdobné označení používá také (silniční vláček).

V železniční dopravě se vlakem rozumí též spoj uvedený v jízdním řádu, tedy jízda vlaku v určené trase a časech pod stanoveným označením (druh, číslo, případně název).

Hnací vozidla

První vlaky byly obvykle tažené koňmi (Důlní železnice, koňská dráha). Později nastoupila parní lokomotiva. Ta byla v průběhu 20. století vytlačována dieselovými a elektrickými lokomotivami.

Druhy železničních vlaků

Podle druhu železniční dopravy se vlaky rozdělují na:

  • osobní; vlaky osobní přepravy zajišťují dopravu cestujících, zavazadel a spěšnin.
  • nákladní
  • smíšené; vlaky nákladní dopravy, které zajišťují také přepravu osob
  • lokomotivní
  • vojenské

Vlaky na tratích provozovaných Českými drahami

Uvedené typy vlaků jsou používány na tratích, kde jsou provozovatelem dráhy České dráhy. Na tratích jiných provozovatelů však mohou být používány stejné kategorie vlaků.

Vlaky osobní přepravy

Osobní vlaky se dělí na:[1]

  • expresní vlaky
    1. EuroCity (EC) – mezinárodní vlaky nejvyšší kvality s vysokým cestovním komfortem, krátkou cestovní dobou, nejvyšší možnou přesností a zvláštními službami
    2. InterCity (IC) – mezinárodní nebo vnitrostátní vlaky vyšší kvality s vysokým cestovním komfortem a krátkou cestovní dobou, mezi vlaky kategorie IC patří též vlaky s obchodním označením SuperCity (SC) – jde o mezinárodní nebo vnitrostátní vlaky vyšší kvality s nejkratší cestovní dobou, od prosince 2005 jsou tvořeny především elektrickou jednotkou 680 nazývanou Pendolino.
    3. EuroNight (EN) – noční vlaky vysoké kvality, které spojují největší města a hospodářská centra, vyznačují se vysokým cestovním komfortem a omezeným zastavováním od 22:00 do 6:00 h. (tato kategorie vlaku je v ČR zavedena nedávno, podle jízdního řádu 2006/2007 jezdí jen jeden pár vlaků EN 352/353 Wiesbaden–Praha a zpět)
    4. Expresy (Ex) – nejdůležitější vnitrostátní vlaky, které se rychlostí, četností zastavování a kvalitou přepravy blíží vlakům vyšší kvality
  • rychlíky (R) – vlaky pro rychlou přepravu na velké vzdálenosti, zastavují zpravidla pouze ve větších městech
  • spěšné vlaky (Sp) – vlaky pro rychlou přepravu na střední vzdálenosti, zastavují zpravidla pouze v městech
  • osobní vlaky (Os) – vlaky, které zajišťují přepravu do většiny stanic a zastávek na určité trati
  • soupravové vlaky (Sv) – vlaky zajišťující přemístění soupravy osobních vozů do výchozí nebo koncové stanice, nepřepravují cestující

Vlaky a jejich části či vozy lze rozlišovat i podle dalších kritérií na povinně či nepovinně místenkové, lůžkové či lehátkové. Podle sestavy a typu vozů mohou vlaky pro osobní přepravu být buď být mezi vozy průchozí po přechodových můstcích či v kloubech soupravy nebo neprůchozí.

Nákladní vlaky

Vlaky nákladní dopravy zajišťují dopravu ložených nebo prázdných vozů a dělí se:[1]

  • expresní nákladní vlaky (NEx) – vlaky pro přepravu přednostních zásilek zpravidla mezistátní přepravy
  • rychlé nákladní vlaky (Rn) – vlaky pro přednostní zásilky
  • průběžné nákladní vlaky (Pn) – vlaky určené pro přepravu zátěže mezi vlakotvornými stanicemi
  • manipulační nákladní vlaky (Mn) – vlaky určené k rozvozu a svozu zátěže do mezilehlých stanic
  • vyrovnávkové nákladní vlaky (Vn) – vlaky určené pro přepravu prázdných vozů
  • vlečkové vlaky (Vleč) – vlaky určené pro jízdu na vlečku odbočující ze širé trati s návratem do stanice, ze které byly vypraveny

V minulosti patřily mezi vlaky nákladní dopravy také kategorie Sn (spěšný nákladní vlak) a Pv (přestavovací vlak), ty však byly v roce 2001 zrušeny a vlaky Sn byly začleněny do kategorie Rn a vlaky Pv do kategorie Mn.

Lokomotivní a nákladní vlaky

Mimo osobní a nákladní vlaky pak ještě existují tyto kategorie:

  • lokomotivní vlaky (Lv) – hnací vozidlo nebo skupina hnacích vozidel jedoucí jako vlak, nejde-li o soupravový vlak,
  • služební vlaky (Služ) – vlaky zaváděné pro potřeby dráhy, mezi něž patří i nutné pomocné vlaky, které se označí zkratkou Pom

Vlečky a dráhy jiných provozovatelů

U jiných provozovatelů dráhy tomu může být jinak. Např. na vlečkách některých hutních podniků (např. Vítkovice, Nová huť) je pro dopravní jednotky podobné vlakům používáno označení přesun.[2][3] Na některých vlečkách provozovaný firmou OKD, Doprava na Ostravsku jsou pak provozovány tzv. přestavné jízdy, které jsou něčím mezi vlakem a posunem.[4]

Kategorie vlaků v jiných státech

Tato část článku je příliš stručná nebo neobsahuje všechny důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Druhy tramvajových vlaků

V tramvajové dopravě se termín „vlak“ používá pouze v drážní legislativě a předpisech, zatímco v předpisech pro provoz na pozemních komunikacích se tramvajový vlak nazývá pouze „tramvaj“.

Vlaky se rozlišují zejména podle dopravního určení. Například dopravní a návěstní předpis Dopravního podníku hl. m. Prahy a. s.[5] rozlišoval tyto typy vlaků:

  • vlaky pro pravidelnou přepravu cestujících – podle jízdního řádu nebo služebního příkazu
  • vlaky zvláštní – objednané smluvní jízdy
  • vlaky služební
    • pro přepravu pracovníků nebo materiálu
    • pro provádění oprav nebo údržby tratí
    • pro manipulační jízdy (převozy vozů, zkušební jízdy, vlaky nepřepravující cestující z technických důvodů)
  • vlaky cvičné

Podle sestavy lze rozlišovat

  • vlaky jednovozové, tvořené jedním hnacím vozidlem
  • vlaky tvořené více hnacími vozidly
  • vlaky sunoucí – funkční hnací vozidlo je na konci vlaku, před ním jsou vůz nebo vozy nemotorové, neprovozní nebo neprovozuschopné. Osoba v prvním voze může být buď brzdař, pokud je souprava řízena z funkčního hnacího vozidla, nebo řidič, pokud z prvního vozu je možné soupravu řídit (tzv. havarijní pojezd).
  • vlaky vlekoucí – funkční hnací vozidlo je v čele vlaku, za ním jsou vůz nebo vozy nemotorové (vlečné), neprovozní nebo neprovozuschopné
  • vlaky kombinované (sunoucí a vlekoucí) – hnací vozidla jsou na začátku a na konci vlaku, mezi nimi jsou vůz nebo vozy nemotorové, neprovozní nebo neprovozuschopné

V Praze mohou být podle dopravního a návěstního předpisu[5] vlaky tvořeny jedním nebo dvěma vozy a jejich maximální délka smí být 35 m. Výjimkou jsou manipulační jízdy, při nichž může vlak tvořit až šest vozů a maximální povolená délka vlaku je 105 metrů.

Vlakovou četu tramvajového vlaku tvoří řidič nebo řidiči, případně ještě brzdař nebo brzdaři, průvodčí či poučení pracovníci. Vedoucím vlakové čety je řidič. V kombinovaném vlaku je obvykle dopravním předpisem stanoveno, že první řidič ve směru jízdy je nadřízen ostatním řidičům. Zacvičující řidič je nadřízen zacvičovanému řidiči. Řidič instruktor při výcviku nebo zkoušce je za řídícího řidiče odpovědný pouze tehdy, pokud řídící řidič nemá platný průkaz pro žádný typ tramvajového vlaku.

Související články

Reference

  1. ↑ a b ČD D2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy (účinnost od 28.12.1997)
  2. ↑ Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy na vlečce (DPV-dopravní předpis vlečky), Vítkovice Doprava, a.s., účinnost od 15. 7. 2002
  3. ↑ Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy na vlečce (DPV-dopravní předpis vlečky), NOVÁ HUŤ, a.s. závod 5 – Doprava, účinnost od 1. 1. 1998
  4. ↑ Dp2 – Předpis pro organizování a provozování drážní dopravy (předpis společnosti OKD, Doprava)
  5. ↑ a b D 1/2 Dopravní a návěstní předpis pro tramvaje, platný od 1. března 1998, Dopravní podnik hl. m. Prahy. a. s.

Externí odkazy

logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Vlak







Why are we here?
All text is available under the terms of the GNU Free Documentation License
This page is cache of Wikipedia. History